Petr Havlík

TÝDEN.CZ

16. 12. 2018
Rubrika: O politice

Naši furianti

Autor: Petr Havlík

13.11.2013 17:33

Opona se pomalu zvedá. Osoby a obsazení nového představení teprve luštíme z krásně natištěného drahého programu. Na scéně zůstaly i postavy z her, jež se hrály v uplynulých sezónách. Naši starší furianti se nám tak promíchávají s těmi služebně mladšími a s úplnými nováčky. Sedíme, zíráme a ani nedutáme.

Co nám asi přinese další děj? Na obrovské scéně se to jen hemží různými konjukturalisty a oportunisty. Těch jsme měli vždycky dost.

První dialogy začínají pěkně od podlahy. Politika je bojem. Bojem našich furiantů. Bojem bez pravidel. Tolik potřebnou názorovou shodu nahrazuje spíše účelový komplot. Absence elementárního vzájemného respektu a důvěry, jakož i zvyšující se agrese se pak šíří celou zemí.

Je zjevné, že dnešní situace obnažuje nedostatky naši dekorativní demokracie. Kulisy, které vytěsňují realitu a glorifikují nově stvořené mýty, nám nemohou nabízet pravdivý obraz. Těch psů, kterými někdo vrtí, jsou již celé smečky.

Dokonce i naše Bezpečnostní informační služba si opakovaně všímá, že je naše demokracie v ohrožení. A prý nejen kvůli ekonomické krizi. Je to také kvůli nekvalitní státní správě, klientelismu, sílícímu vlivu organizovaného zločinu a údajně také kvůli zájmům, přesahujícím hranice České republiky. Naši rozvědčíci a zpravodavci nám říkají, že je to vážné. Jasně, to tak trochu tušíme. Dokonce o tom již řadu let píšeme. Někteří z nás pak sepisují občas různé petice a výzvy, dávají dohromady analýzy různých kauz a vazeb, podávají trestní oznámení, interpelují různé orgány atd. Jenže se pořád skoro nic neděje. Média žijí z toho, která milenka nechala koho sledovat apod., a mega kapři jsou zatím docela v klidu. Tedy kromě chlapců z MUS, na něž dopadla plnou vahou tíha švýcarské justice. Dosti příznačné.

Náš pan prezident, jedna z klíčových postav zmiňovaného představení, si tak dlouho dělal srandu ze všech ostatních, až se mezitím stal smutnou karikaturou sebe sama. Jeho předchůdce zase tak dlouho a vytrvale vytvářel ze všech skutečných i domnělých oponentů své zavilé nepřátele, až se z něj stal stín svého stínu. Oba dva propůjčili své obličeje v nedávné volební kampani svým oblíbeným partám. Výsledkem bylo fiasko, s kterým se oba veteráni těžce smiřují. Zvláště Klaus ve své vlastní interpretaci současného dění působí pitoreskně. Jako obvykle podle něj za vše může nebožtík Havel a tentokráte i nevděčný Mach, neboť se nespojil s věčně kandidující Bobošíkovou.

Svůj part trapnosti si v posledních dnech odehrávají v přímém přenosu i lídři a pololídři vítězné strany. Polovýhra či spíše nevýhra odšpuntovala nahromaděné animozity a oranžový mančaft se pustil do nevídané sebedestrukce.

Na scéně je také volně plovoucí vláda-nevláda a pak rovněž poněkud unavení a zaprášení zástupci vlády předchozí. Veřejnost jim jejich pokání příliš nezbaštila a chtěla si z jídelníčku vybrat poněkud ostřejší pokrm.

A tak se do hlavních rolí pasuje nový fenomén doby - duo alfa samců: Babiš - Okamura. Pánové přinášejí svěží vítr do starých struktur. „Zastupitelská demokracie je přežitek. Teď budete vládnout přímo vy (míněno občané), tedy přesněji řečenou přes nás a naše nová hnutí."

„A aby to nebyla anarchie, tak zavedeme pořádek a budeme to řídit jako své firmy. To přeci umíme. Stačí se na nás podívat."

Nemusíte mít žádnou historii ve veřejném prostoru. Nejsou potřeba žádné předchozí zkušenosti z municipální či regionální politiky (až na výjimky potvrzující pravidlo), žádné definované letité občanské postoje, žádný program, žádný koncept, žádné vize, prostě nic.

Stačí jít naproti protestní poptávce po jakékoliv změně. Dobrým a nákladným marketingem prodáte cokoliv. Máte-li na kampaň pár set mil. Kč a libovolný prostor v médiích, pak můžete i vyhrát. Na internetu se najde pár hesel, jež američtí poradci přetaví v lákavý obal na předvolebním pultu. Mega story stvoří novodobého mega lídra. A vůbec nevadí, že do roku 2011 mlčel a úspěšně plul na vlnách byznysové extraligy, v čilé kooperaci se státem.

Recept je pak prostý - neohroženě všechny pozurážet a šlehnout bičem. Lidé chtějí silného, úspěšného bouráka, který se s nikým nemaže. Je tady 23 let krize, případně žádná krize není. To podle toho, jak se to zrovna hodí.

Zatím po sobě dámy a pánové, nově zvolení zástupci lidu, nesměle pokukují. Není divu, vždyť se mnozí vidí poprvé v životě. „Chtělo by to teď rychle nějaké odborníky, a možná taky nějakou vládu. Sakra práce. Je fakt třeba sehnat pár zaručených a loajálních expertů, aby to vypadalo, že to máme pod kontrolou. Jardo, neznáš někoho?"

Ta drzá média se pořád na něco ptají, jakoby snad ani nevěděla, kdo je jejich vlastníkem.
„Ale nebojte, ANO, učíme se rychle, plníme přání lidu, neboť lid si nás zvolil. Přinášíme Úsvit do všech tmavých koutů naší krásné vlasti. Nebudeme li si jisti, pak se zeptáme přímo lidí v kulturácích či si zadáme nějaké rozumné průzkumy veřejného mínění."

Bylo by to občas i k smíchu, kdyby to ovšem nebylo tak vážné. Zkuste se schválně zeptat třeba na občanský zákoník, na daně, na důchodovou reformu, na situaci ve zdravotnictví, na naši zahraniční politiku a vlastně na cokoliv. Míra amatérismu, nepřipravenosti a nezpůsobilosti je neuvěřitelná, byť je sebevědomí aktérů doslova bezbřehé. Navíc se zdá, že některým ústředním postavám stále nedochází, že volební kampaň již skončila, i když je republika stále oblepená usměvavými tvářemi spasitelů a mesiášů.

Štangle salámů a koblihy jsou dávno snědeny. A co bude dál?

Třeba si jednou zase někdo vzpomene a dá někomu nějakou medaili. Čuba (prominentní výkladní skříň normalizační ČSSR) ji dostal za zásluhy a Klaus v USA za údajný boj proti komunismu. Příště to může být medaile za úspěch v každém režimu.

Švejk by se jistě dobře bavil. Ale možná by i jemu ztuhl úsměv na rtech, kdyby viděl, kam to tady spěje. Kumulace ekonomické, politické a mediální moci nevěští nic moc dobrého a definitivně nás posouvá k oligarchizaci správy země. Relativizace hodnot pak otevírá prostor k právnímu nihilismu a politickému extremismu. Těží při tom z hluboké frustrace většinové společnosti, ale také z pasivity či dokonce absence elit.

Volby zapůsobily pouze jako mixér, který namíchal zvláštní koktejl chutí a vášní co hrdlo ráčí. Dáte si? Máte chuť či zájem? Prosím. Přeji Vám dobré trávení a zažívání. Budete to potřebovat.

P.S. Pár citátů k tématu:

"Když o někom pochybuješ, sleduj jeho peníze"
 ...autor: bývalý policejní vyšetřovatel

"Je nebezpečné mít pravdu ve věcech, v nichž se etablované autority mýlí"
...autor: Voltaire

"Na rozhraní hospodářství a politiky je naprosto normální expandovat na úkor druhých, vždy s novými intrikami a úskoky!"
  ...autor: Milton Friedman, americký ekonom a nositel Nobelovy ceny

"Věřte jenom polovině toho, co vidíte, a ničemu z toho, co slyšíte"
 ...autor: Dinah Maria Craik

"Pátrání po někom, na koho svalit vinu, je vždy úspěšné"
...autor: Robert Half

"Je pravda, že můžete někdy oklamat všechny lidi, můžete dokonce oklamat některé lidi vždycky, ale nemůžete vždycky oklamat všechny lidi"
 ...autor: Abraham Lincoln



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  10

Diskuze

Petr Havlík

Prostřednictvím blogu se chci vyjadřovat k zásadním otázkám veřejného života, které znepokojují naše spoluobčany.
Petr Havlik-tyden.jpg
Oblíbenost autora: 8.49

O autorovi

Dříve pedagog, dnes publicista, podnikatel a aktivní glosátor politického dění, předseda politické strany OBČANÉ.CZ. Vyjadřuje se k politickým a společenským tématům. Vydal tři knihy a je spoluatorem Výzvy NEO 2011.

Kalendář

<<   prosinec 2018

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

TÉMATA
 
OSOBNÍ TÉMATA